20. 3. 2017

Evropané umějí v hotelnictví úplné zázraky

O tom, proč by si Češi měli více věřit, jaké je to pracovat v hotelnictví v Kanadě a jak je důležité plnit si své sny, jsme si povídali s Klárou Krasulovou, která se v oboru cestovního ruchu pohybuje již 10 let, a to rovnou na dvou kontinentech.

V Česku jste o cestovním ruchu psala, v Kanadě v tomto oboru pracujete, jak se Vám taková změna líbí?

Jak já sama často říkám, nemůžu bez hotelů být. A to v jakékoliv podobě. Psaní je můj život, činnost, která mě naplňuje, a mám z ní radost. Spojit tyto dva obory dohromady pro mě znamenalo splnit si sen. V roce 2011, rok před ukončením činnosti časopisu Hotel&Spa Management, jsem odjela nabrat zkušenosti do kanadského Vancouveru, kde jsem nakonec zůstala dodnes. Začátky pochopitelně nebyly jednoduché. Člověk v cizině většinou musí začít od nuly. A taky zjistí, že angličtina, kterou slyšel ve škole, zní ve skutečnosti trochu jinak.

 

Od jaké nuly jste ve Vancouveru musela začínat Vy?

Moje nula měla podobu pozice v kavárně, která byla součástí továrny na italskou zmrzlinu. Naučila jsem se tam připravovat kávu a také pamatovat si více než 150 druhů zmrzliny. A chutí, samozřejmě, museli jsme všechny příchutě sami ochutnat. Byl to zajímavý první rok, víte, od Italů se toho můžete spoustu naučit. Nic nevyhodí, všechno prodají, paradoxně právě jedině tam jsem se potkala s inventurami, pracovním pořádkem a precizností, jaké známe z ČR.

 

Chcete tím říct, že Kanaďané jsou tak trochu nepořádní?

To zase ne, ale když sem člověk přijde a začne pracovat na nižších pozicích v restauraci, kavárně, hotelu, musí se nutně smířit s tím, že to tady nefunguje tak jako doma. Vše se samozřejmě liší podnik od podniku, nechci zobecňovat, ale já jsem prošla malou kavárnou i velkým hotelem a musím říct, že co jsem například viděla v hotelu odnášet číšníky v kapsách, to by si v Česku nikdo nedovolil. Na druhou stranu, na recepci jsem měla od prvního dne možnost nastavovat sama ceny různých pokojů podle toho, co se dělo ve městě, jaké ceny měla konkurence nebo podle potřeb zákazníka.

 

Jak byste tedy obecně srovnala hotelnictví a gastronomii v Kanadě a Česku?

Kanada jako země je prostě více uvolněná, a z toho vyplývá i fungování podniků. Za těch pět let, co jsem tady, jsem vypozorovala, že od Vás v podstatě nikdo neočekává zázraky. Ale my Evropani, alespoň ti východoevropští, zázraky umíme. Umíme být pořádní, pracovat systematicky, nacházet sami řešení, neptat se na blbosti, logicky zpracovat informace, dělat víc věcí najednou. Divili byste se, jaký je to problém pro jiné národnosti.

Co Vás na Kanadě překvapilo?

Nejvíce asi to, jak tady může tak obrovská spousta podniků fungovat bez pořádných inventur. Ve většině kaváren, restaurací a dokonce i hotelů podle mě vůbec nevědí, kam se jejich zásoby přemisťují, kolik toho denně spotřebují, nebo co je třeba ihned dokoupit. Kanaďan toho ale nezneužije, a je hezké vidět, že Evropan se to od něj učí. Být poctiví, to je totiž zase to, co trochu chybí Čechům.

 

Čeho by si tedy Češi měli vážit?

Češi si rádi stěžují, na všechno a na všechny, ale my na tom opravdu nejsme vůbec špatně. Nová generace už mluví plynně několika jazyky, neměli přeučené ruštináře, kteří učili jazyky nás. Úroveň služeb není vůbec tak tragická, jak se zdá. Češi jsou pracanti, jen musí pochopit, že na vrchol vede určitá cesta. Někdo je spokojený v její polovině, někdo musí vystoupat až nahoru. Já jsem momentálně spokojená tam, kde jsem, oddělení banketů v menším boutique hotelu mi dává určitou možnost starat se o malého syna a soustředit se na vlastní projekty.

 

Můžeme se těšit na něco, co v budoucnu chystáte?

Jak jsem říkala, psaní je můj život. Po nedávné negativní zkušenosti s online projektem pro hotelový management jsem zjistila, že člověk se může při realizaci svého snu spolehnout jen a jen na sebe. Určitě se budu oboru hotelnictví držet a budu moc ráda, když se v budoucnu při nějaké další příležitosti potkám s Vámi i dalšími českými hoteliéry.

 

 

Klára Krasulová (Chromá)

Vystudovala Hotelovou školu v Opavě a obor Eurospráva na Ekonomické fakultě VŠB-TUO Ostrava. Po studiích začala pracovat v redakci časopisu Hotel&Spa Management, kde jako šéfredaktorka získala titul B2B časopis roku 2008. Od roku 2011 žije v kanadském Vancouveru, kde pracuje na oddělení banketů v hotelu Pinnacle at the Pier. Je vdaná a má dvouletého syna Adama.