21. 12. 2016

Češi jsou národ do služeb. V Rakousku tvoří i 50% personálu!

Najít kvalitní personál bylo vždy těžké. Vhodné uchazeče je třeba maximálně zaujmout a vytvořit jim takové podmínky, aby se mohli stát mistry svého oboru a podílet se aktivně na rozvoji podniku, ve kterém pracují, říká Roman Taťák z Augustiniánského domu v Luhačovicích.

Míní, že se nejedná vždy čistě jen o peníze. „I když ty samozřejmě hrají velkou roli," zdůrazňuje.

Co ještě rozhoduje?

Uchazeči o zaměstnání ve službách a gastronomii obzvláště se rozhodují podle atraktivity prostředí, nabídky služeb, podle osobností, které v podniku pracují a tak dále. Velmi pozorně vnímají, jakou značkou je daný podnik na trhu práce. Důležité je vybírat lidi do týmu nejen podle odborného hlediska, ale především i podle charakteru. Lidé, kteří spolu pracují často více než 12 hodin denně, by si měli lidsky rozumět a sdílet společné hodnoty.

Jak si personál stojí v porovnání s kolegy ve vyspělých evropských zemích?

Dříve jsem si myslel, že v servisu zaostáváme. Ale změnil jsem názor a hned vám vysvětlím proč. Když jezdíte po Rakousku, Německu a třeba Švýcarsku, tak v mnoha podnicích tam vidíte pracovat Čechy a Slováky, kteří odvádí výbornou práci a jsou součástí služeb 4- a 5hvězdičkových hotelů. Nedávno jsem byl v Therme Laa, otevřeli tam nové wellness centrum „Silent Spa". Přijde za mou číšník a podle přízvuku jsem poznal, že to není Rakušák. Říkal mi, že 90 procent obsluhy je z ČR včetně provozního manažera.

Co z toho vyplývá?

Nikdo nemůže objektivně říci to, co jsem dříve slýchával, že Češi nejsou národ do služeb. Tím, že v jiném prostředí odvádí práci, která je dobrá pro tak náročný trh, tak to tudíž není pravda. Je to jeden z mýtů. Myslím, že je to o jednotlivcích, správném výběru vhodných typů lidí a pak samozřejmě o podmínkách, které lidi ve službách motivují, aby dosahovali lepších výsledků. A pak je to samozřejmě o nás, o klientech, kteří dokážou rozpoznat kvalitu.

Bývá na první pohled patrné, kdo působil ve špičkovém několikahvězdičkovém podniku a kdo má zkušenosti třeba jen z rodinné hospůdky?

Co se týče servisu, tak i zde můžete některé návyky ihned zpozorovat. Obecně platí pravidlo, že v lepších podnicích vždy, když jdete kolem hostů a nesete něco přes „plac", tak byste to neměli držet v ruce, ale na podnosu, minimálně na dezertním talířku. Pro hospodskou obsluhu je naopak typické, že vše nejraději nosí v rukou. Od příboru po skleničky a tak dále. Tím, že jsem prošel více podniků a po hotelích a restauracích se rád pohybuji, tak jedním z aspektů, kterého si můžete všimnout, je například chůze. Chůze hotelového číšníka by měla svým způsobem připomínat balet. Neměl byste mít pocit, že k vám letí uřícený člověk, jako by spěchal na vlak.

Dochází k přechodu českých pracovníků do zahraničí?

Jak jsem se zmínil, jsou podniky, například Therme hotel Laa, kde v novém Silent Spa pracuje devadesát procent Čechů. Což je jistě výhoda pro české a slovenské hosty, kteří se nedomluví dobře německy.

Co je tam čeká a jaké jsou na ně kladeny požadavky?

Požadavky jsou rozdílné podle úrovně zařízení a filosofie. Jsou podniky, kde se jako číšník například třikrát za den převlékáte, máte jiné oblečení na snídani, jiné na oběd a na večeři jste oblečen tak, jako byste šel do tanečních. Před večeří bývají porady, které se účastní kuchaři a číšníci a každý den si zopakují, z čeho se menu skládá, aby zákazníkům poskytli ty nejlepší informace. Někde nechybí ani bílé rukavičky. Pak jsou podniky, a jsou to i čtyřhvězdičkové hotely, které mají jiný koncept, a pracovním oblečením jsou třeba trička s límečkem. Nicméně určitě v každém podniku musí být přidaná hodnota, která se projevuje ve znalostech nápojů, pokrmů, techniky obsluhy, znalosti jazyků a samozřejmě gastronomických standardů. V zahraničí je ceněna velká flexibilita. Tedy ti zaměstnanci, co mají schopnosti a dokážou zaskočit i v jiných oblastech, která nemusí souviset s jejich hlavní náplní práce. Například když číšník pomáhá portýrovi nosit kufry a podobně.

Která zahraniční místa jsou pro práci v hotelnictví a restauratérství mezi Čechy nejoblíbenější?

Přesnou statistiku nevím, ale v Rakousku mají zaměstnanci v hotelnictví a gastronomii velmi slušné podmínky. Nástupní platy bývají 1600 eur hrubého, k tomu 13. a 14. plat. U kuchařů to bývá vždy více, záleží na pozici a schopnostech. Někdy výběr státu souvisí i s kurzem dané měny. Když byl před lety hodně vysoko dolar a libra, tak to hodně lidí táhlo do Ameriky a UK.

Znáte příklady, kdy se z obyčejného českého barmana či kuchaře stal v zahraničí uznávaný odborník?

Ano, znám jich několik, příkladem je můj kamarád Brungi Marek, který odešel do Jižního Tyrolska jako číšník a téměř po 20 letech se vrátil jako šéfkuchař, který velmi dobře zná mezinárodní a jihotyrolskou kuchyni, která je kombinací italské, francouzské a tyrolské.

Případní zájemci se od něj mohou inspirovat prostřednictvím skupiny www.facebook.com/jobvhotelu.

 

Zdroj: http://zlinsky.denik.cz/podnikani/cesi-jsou-narod-do-sluzeb-v-rakousku-tvori-i-50-procent-personalu-20161221.html