Institut rozvoje služeb a wellness 

Čím vás Luhačovice tak oslovily?

Jednak to byl génius loci Augustiánského domu, který je krásnou historickou budovou s tradicí, a zároveň příjemným rodinným hotelem se skvělou atmosférou. No a za druhé to byly samotné Luhačovice – lázeňské město skryté v zeleni dýchající klidem. Je to tu mnohem pomalejší a přirozenější než v Praze. Cítil jsem, že moje životní cesta vede právě tudy.

V Augustiánu jste nastoupil do „rozjetého vlaku“ nebo jste tu wellness koncept teprve tvořil? 

Když jsem do hotelu přišel, wellness centrum už tady fungovalo a nabízelo kvalitní služby. Jedna z nových myšlenek byla propojovat sezónní wellness nabídku s restauračním menu a interiérem hotelu tak, aby bylo vše v harmonii a tvořilo příjemný celek.

Sezónní nabídku v restauraci si dokážu živě představit, ale jak je to s wellness?

Tady jsem vycházel z principů východní medicíny. To, co se v průběhu roku odehrává v přírodě, odehrává se také v našem těle. Na jaře se tělo probouzí a přirozeně čistí, v létě se otevírá sluníčku a pobytu venku, na podzim se snaží obrnit proti nadcházející zimě a v mrazivých měsících se zklidňuje a uzavírá do sebe.  To jsme propojili i s wellness konceptem –  se na jaře je kladen důraz  na detoxikaci a očistu těla a ducha. V létě  na zahradu tak, abychom při procedurách mohli využít slunečního tepla a přirozeného světla. Na podzim přinášíme procedury k posílení imunity proti chřipkovým epidemiím a v zimě si užíváme saunování a prohřívací rituály. 

Saunovat se ale dá i v létě, je to tak?

Samozřejmě, saunovat se můžeme po celý rok. V létě ale teplo nepotřebuje tolik tepla, protože ho čerpá ze slunečních paprsků. V létě tělo ochlazujeme zeleninovými saláty, studenými nápoji nebo koupáním, což je pro tuto dobu mnohem přirozenější než horká sauna. To věděli už i naši předkové, ze současné společnosti se však tyhle staré vědomosti vytratily a musíme se je znovu učit.

Wellness vychází především z východních tradic a principů nebo tu jsou i nějaké jiné vlivy?

Přístupů k wellness je celá řada. Stejně, jako můžete mít restauraci s českou, středomořskou, thajskou nebo jinou kuchyní, můžete si také vybrat směr, kterým povedete wellness centrum. U nás v Evropě je velká tradice masáží, které vychází ještě z dob starověkého Řecka a Říma, gladiátorských zápasů a kultury těla. Vytratil se ale komplexní přístup, který propojuje péči o tělo a mysl. Na východě na to po celou dobu nezapomněli, takže na základech evropských tradic využíváme dnes některé myšlenky z východu. Zatímco západní medicína má řadu nemocí prozkoumanou do poslední buňky, ale nedokáže je efektivně léčit, východní medicína pracuje s psychosomatikou, která dává odpověď na některé otázky týkající se zdraví člověka.

Právě východní medicínu a životní principy jezdí mnoho lidí studovat do Indie, Číny nebo jiných asijských zemí.

To je i můj případ. Když jsem vystudoval ekonomii v Brně, zjistil jsem, že to není to pravé. Sbalil jsem si batoh a odjel poznávat Asii, Jižní Ameriku, Nový Zéland… potřeboval jsem být v pohybu, všechno vidět a poznat co nejvíce míst. Díky tomu jsem se podíval do Indie, Nepálu, na Sumatru, Jávu, Borneo nebo do Thajska. Tady mě oslovila tradiční thajská masáž, která byla první masáží, kterou jsem se naučil. Nadchlo mě, že to není jen procedura, ale že je to spíš taková jóga ve dvou, kdy terapeut předává svou energii, ale zároveň si ji s ním vzájemně vyměňuje. Aby to mohlo fungovat, musí být terapeut ve skvělé pohodě, a to jsem si také ze svých začátků odnesl.

Dá se však tento přístup použít i v našem uspěchaném světě?

Jak co. V Nepálu jsem viděl šerpy, kteří chodili skoro bosí ve sněhu, stěží si vydělali na dál bhat k večeři, tahali padesátikilové koše a bágly, ale jejich oči zářily. Zdálky se smáli, mávali na vás a ti co uměli anglicky, o své zemi prohlašovali, že je to zkratka Never Ending  Peace And Love. Kdybyste se takhle choval v pražském metru, budou si o vás všichni myslet, že jste blázen. Problémy jsme zvyklí řešit venku, mimo nás, mimo vlastní nitro. Pokud si ale chceme uvědomit souvislosti, které se nás týkají, musíme se podívat také dovnitř sebe.

To se možná snadněji řekne, než udělá.

Skvělým nástrojem pro cestu k sobě je dech, který máme vždycky k dispozici a který nás přenáší do přítomnosti, když si ho dokážeme uvědomit. Kouzelné na něm je to, že ho využíváme vědomě i podvědomě. Můžeme se zhluboka nadechnout nebo zadržet dech, ale jinak funguje dýchání automaticky. Je to skvělá spojka do podvědomí, která nás neustále provází. Když se narodíme, musíme se poprvé nadechnout a nasát životní energii. Pak už je to nádech – výdech, nádech – výdech po celý život. Dech je ekvivalentem slunečního cyklu, který nás propojuje se světem kolem.  Pokud tedy chcete svůj život změnit, začněte tím, že budete vědomě dýchat.

Řídíte se těmito principy i ve své práci?

Moje práce je krásná, ale zároveň náročná. Jsem k dispozici pro hosty sedm dní v týdnu, víkendy, svátky. To je občas vysilující, ale zároveň mě to naplňuje a obohacuje. Abych to mohl dělat dobře, musím být v pohodě, rozvíjet se a dělat svou práci srdcem. Ostatně, když je léto a cvičím s hosty jógu na zahradě, neberu to jako práci, ale jako terapii pro sebe i klienty, protože si můžeme vzájemně něco předat.

A po práci?

Po práci se snažím být s rodinou, pokud možno někde venku. Celý den jsem mezi lidmi, takže po práci potřebuju trochu vypnout. Rád se hrabu v zemi na chalupě, sázím a sbírám  bylinky, míchám čaje, masti nebo oleje. Jsou to relaxační a čistící čaje, masti nebo třeba třezalkový olej. Rád pracuji například s kopřivou, což je nejsilnější léčivka široko daleko. Všichni ji vnímáme jako plevel, který nechceme mít na zahradě, ale přitom má mnohem větší sílu než všechny tabletky z reklamy. Není potřeba za každou cenu vozit bylinky z Číny, často  si velmi dobře vystačíme s tím, co kolem nás v přírodě roste. Síla bylinek je všude okolo nás, stačí se jen pozorně dívat a naslouchat.

 

Wellness Coach Rostislav Nyč